Září 2010

Obzor neklesne níž, je ráno a ty spíš, od vlků odraná, hvězdáře Giordana..

28. září 2010 v 1:22 MY LIFE*
Chci, aby mi bylo zas 15 a aby mě to nejkrásnější teprv čekalo.

Chci se ráno probudit do šťastného dne, kdy se všechno v dobré otočí, sednout si ke stolu, sledovat, jak venku svítí sluníčko, jíst čerstvě upečený čokoládový muffin a pít k tomu bílou čokoládu z automatu.

Chci, aby mi konečně někdy došla nějaká krásná sms. (Za 11 O2 sms z 20.9. odečteno 22 Kč opravdu nemám na mysli.)

Chci si připadat krásná a být se sebou spokojená, jako za starých časů.

Chci zase zažít to vzrušení u toho, když je něco poprvé..

Chci zase poznat jaké to je, nebýt sama.

Chci, aby se pravdivý výrok Boží mlýny melou pomalu, ale jistě potvrdil na těch dvou "kamarádech", kteří mě měli strašně rádi a pak se dozvím, že neustále hučeli do mého bývalého přítele, že jsem hnusná, ať se se mnou rozejde. A nepřestali, dokud to opravdu neudělal a nezapoměli prohlásit "To to trvalo!"

Bolí to.


Jak se věci mají..

26. září 2010 v 11:43 MY LIFE*
Achjo. Poslední dny jsou fakt depresivní, jak pořád prší a dřív se stmívá..
Ale nevadí, středa byla fajn. Byla jsem na nákupech s mamčou a pořídila jsem si červeno-růžový svetřík, vínově červené triko, chlupaté termoponožky na spaní a kleštičky na řasy. Fajn den!

V pátek večer se otevírala po několika měsících diskotéka ve městě, kde bydlí F. Celou cestu na nádraží jsem utíkala, protože jsem totálně nestíhala a bohužel jsem vyděsila jednu paní, která se neohlížela a proto si myslela, že su nějaký chlap a chci ji přepadnout. Moc mě to mrzelo, že jsem ji vyděsila, ale pak jsme si potykali a ona se mnou šla rychle na vlak a já jí povykládala, že to musím stihnout, protože tam bude můj bývalý přítel a protože chci prostě tancovat! Naštěstí jsem to stihla, i když jsem byla po tom běhu celkem KO.
Když jsme dojeli do našeho cílového města, diskotéka ještě nebyla otevřená, tak mi volal kámoš s F., kde jsme, že by s náma někam zašli. Tak jsme šli do čajovny a povídali si.
Pak konečně ta diskotéka, horko asi 50°, objímání se všema milýma známýma :) Velká snaha tancovat co nejlíp, při zjištění, že mě při tanci sleduje F. A když jsem tancovala u baru na Enriqueho I like it, tak mi řekl, že mám jít zas tancovat na parket, že se chce podívat.. Baby I like iiit.. ♫
Pak už se to horko opravdu nedalo vydržet, naštěstí za mnou přišel můj bývalý - F., jestli se s ním nejdu projít, pryč z toho horka. Tak jsme šli spolu pryč a dlouze si povídali. Řekl, že ho moc mrzí, co o mně kdy špatného řekl a že jsem byla skvělá. Pak se opil takže nic.
A já mám hrozně smíšené pocity a nevím co dělat.

Za 2 hodiny jedu na HC Kometu Brno, tak snad přijdu na jiné myšlenky..


Co mám dělat?

23. září 2010 v 21:50 MY LIFE*
V posledních dnech se sama sobě silně nelíbím. Co mám dělat? Najednou se mi nelíbí moje řasy, připadá mi, že mám moc velký nos, divný tvar obličeje, prostě nejsem vůbec spokojená a začínám si myslet, že se už vůbec nikomu nelíbím. Chci být víc stylová, chci mít tak o 5 kilo míň a nevím, jak si tentokrát nabarvit vlasy a jestli vůbec. Sama sobě se snad nelíbím v žádné barvě, už mi to tak připadá.. Chci být vyšší, mít tak o odstín tmavší pleť, mít dlouhé a štíhlé nohy a k tomu takový ksicht, abych se mohla nacházet na stránkách Maximu.
Chci napsat F., že ho nemůžu nechat jít a že to, co mezi námi teď je nevypadá už jako uplný konec, ale spíš jako nový začátek a taky to, že mi chybí a že ho moc miluju a udělala bych cokoliv pro to, aby se ke mně vrátil. Chci ho v slzách obejmout, říct mu, že mi chybí a jednoduše se k němu vrátit. Ale co mám dělat, aby se to stalo? Přece mu nemůžu jako první psát já, když já nebyla ta, kdo tomu druhému ublížil.
Co mám dělat? Já opravdu nevím. Tentokrát je to až moc složitá situace.
Ale ta neskutečná euforie a pocit štěstí, který mě popadl, když se mi poprvé v životě ukázalo na facebooku upozornění "Vaše fotka se líbí uživateli F..." ♥ byla opravdu skvělá :) A přiměla mě věřit a být pevně přesvědčená o tom, že není konec.
Ale co mám dělat, aby jsem si splnila největší sen a byla s ním? 

Jo a co mám dělat, aby vás můj blog zajímal a abyste třeba taky občas napsali nějaký komentář? :(
Jsem prostě člověk, který potřebuje pozornost..

PS: Mistrovství světa v basketbale 2010, hala Vodova Brno, Korea - Brazílie a já na tribuně s přáteli a učiteli. Skvělý zážitek. I kdyby tam nešlo o nic jiného než o úsměv roztomilých Korejských dětí stojících za mnou. :)

Lines that keep their secrets, Will unfold behind the clouds, there upon the rainbow is the answer to the neverending story.. :)

19. září 2010 v 23:01 MY LIFE*
Nekonečný příběh je vážně moc hezký film :) Chci domů Falca, je roztomilý :) A miluju písničku z Nekonečného příběhu, když ji slyším, připadám si jakobych byla s rodinou u vánočního stromku a chystala se rozbalit si dárky a cítila to neskutečné vzrušení a radost jako o vánocích v dětství.. A nebo jakobych seděla v horské chatě se svými přáteli a dívala se na zasněženou krajinu kolem nás a měla takový ten pocit, že všechno bude hrozně fajn...

Za týden, co jsem se neozvala se nic nezměnilo. Dle očekávání je mi zas hůř, než mi bylo předtím než jsem se dozvěděla ty zásadní věci.. Nedokážu bývalému napsat a vyříkat si to s ním a to je asi chyba jako hrom, protože možná chybí opravdu velmi málo k tomu, abysme byli spolu. Ale možná taky ne. Jenže já nejsem schopná udělat nic, bojím se. Ale na druhou stranu se bojím toho, že to bude hrozná chyba, že jsem nic neudělala po tom, co jsem se dozvěděla, že jsme třeba mohli být spolu, ale nebudeme. Zítra jde F. poprvé na vysokou, to znamená, že začíná nový život, začíná odznova a uplně někde jinde. To beru jako konec příležitostí, určitě si tam najde nějakou slečnu a celkově bude žít uplně nový život. A já ho jakoby nechala jít, asi jsem to neměla dělat, ale já přece nemůžu být ta, která se ho bude ptát jestli se vrátí, to musí on, nehledě na to, jestli si myslí, že ho po tom všem už nechci, nebo ne.. Kdybych se ho zeptala já, tak by to mohlo být naprosté faux pas a to nechci.
Ale my spolu prostě budeme a já ho nesmím nechat jít.
Pořád vidím život jako pohádku, jsem naivní, ale nevadí, jdu si za tím a budu dělat všechno pro to, aby se ten život v pohádku proměnil, stejně jako před rokem a půl..

I feel so cold and I long for your embrace, I keep crying baby, baby please...

12. září 2010 v 12:26 | ivushk |  MY LIFE*
Připadám si jako v americké romantické komedii. Nebo prostě v americkém filmu, případně ve špatném českém seriálu.
Včera jsem v rámci našeho vinobraní navšítivla precizní koncert Davida Kollera. Bylo to úžasné, držet se za ramena s přáteli a zpívat "Na začátku všeho bylo modré ticho, já bloudil mezi skalami a hledal sebe.." a nebo ve vzduchu kolébat rukou a zpvíat "Říkáš, že svět je krásnej, svět je zlej, až naše hvězda zhasne, haudy, haudy héj." Při jeho zpěvu, dýchajíc tu emotivní atmosféru kolem sebe jsem měla pocit, že začíná něco nového..
Ven z koncertu jsem vyšla zcela naměkko a romanticky naladěna a to jsem ještě netušila, že se mi z části splní můj největší sen.. Těsně po koncertě mi bylo řečeno, že o mně F. (ex) prohlásil určité věci, které byly moc krásné.. V podstatě šlo o to, že nejspíš začíná litovat, že není se mnou, i když asi ne uplně docela, nevím. Ale tohle jsem si přesně přála. V okamžiku co jsem se to dozvěděla mi začaly téct slzy po tváři a vůbec jsem netušila, co mám dělat. To nevím doteď, já, vy i lidi kolem mě ví, že F. miluju, jenomže nevím na 100%, jestli by se chtěl vrátit, taky mám po jeho starších výrocích o mně hodně hluboké šrámy na duši a taky si stále myslím, že na něj nemám a že má na lepší holky. Na druhou stranu mám strach, že s ním žádná jiná holka tolik nevydrží, co já a nebudu schopna ho tak silně milovat.
Prvky amerického filmu, nebo špatného českého seriálu do toho vnáší fakt, že jsem dva dny zpátky měla rande s jeho nejlepším kamarádem.
Včera jsem F. potkala, když jsme se na sebe usmáli proběhly mi před očima ty nejkrásnější chvilky s ním, protože má stále ten stejně krásný výraz a úsměv.. A hrozně se mi líbilo, jak se na mě nepohrdavě a nearogantně dívá.. Zapovídali jsme se, tak mě pak taky pozval na autodrom a já jeho na bílé víno a potom mě doprovodil domů a zapovídali jsme se s jeho tatínkem. :)
Co mám dělat?
Opravdu nevím, ale nechci, aby to dopadlo tak, jak si myslím, že to dopadne a to tak, že se nestane nic a já budu ještě víc v háji, než předtím a sama. :(
To se nesmí stát.


Explosion !!

9. září 2010 v 14:26 MY LIFE*
I když tenhle blog už asi nikdo nečte, tak o tohle se podělit musím.
Včera večer jsem si dohodla s P. setkání. Viz http://thisismylife.blog.cz/1007/kdyz-neco-chci-tak-se-neptam-jestli-muzu dole, abyste věděli, o koho se jedná.
Měli jsme se sejít už před měsícem, ale tenkrát to nevyšlo.
Když jsem se ráno probudila, pršelo, měla jsem trošku rýmu (včera jsem byla s ledvinama v nemocnici na kontrole, tak jsem tam asi něco chytla) a celkově jsem se bála, že mi dojde smska, že se setkání ruší. Pořád jsem koukala na mobil, jestli náhodou nedošla negativní sms. Ale nic. Tak jsem si vyžehlila vlasy a šla na 2 hodinky do školy. Celé dvě hodiny jsem pořád vzdychala a opakovala "Já se tak hrozně bojím" "Já to nezvládnu" "ÁÁÁÁ", všichni, co seděli kolem mě, z toho měli solidní nervy :D
Koncem druhé vyučovací hodiny se začalo vyjasňovat, což jsem opravdu po tom silném dešti nečekala. Jako zázrakem byla celá obloha modrá, když jsem vyšla ze školy a šla P. naproti na nádraží. Když přijel, usmáli jsme se na sebe a P. mi oznámil, že sehnal dýmku a že si pujdeme spolu zadýmit, čímž mě uplně dostal, že byl schopný to tak hezky zařídit. Na zámku jsme rozdělali a připravili dýmku (Teda spíš P. :D) a vychutnávali si jablečnou příchuť a dým. Dlouze jsme si povídali a bylo to moc fajn. Potom jsme se přesunuli na sochu, která podle P. vypadá jak žehlící prkno :)) On si na ni sedl a já si stoupla před něho, něco jsem mu povídala a dívala se mu do jeho rozkošných modro-šedých očí. Stejně tak jsem se fascinovaně koukala na jeho neskutečně plné a perfektně tvarované rty. Potom jsem se zmínila o mém skvěle vonícím lesku na rty a on že si teda přivoní a hned na to mě políbil :) Když jsme se začali líbat, tak ve mně něco explodovalo! Už rok a nějaký ten měsíc jsem nezažila skutečné líbání. Zažila jsem jen líbání v naprosté opilosti a to je oproti tomu za střízliva absolutně, absolutně nic. Zkuste porovnat. To líbání po roce bylo porovnatelné s prvním líbáním, byly to neskutečné a intenzivní pocity, něco takového jsem dlouho nezažila.
Bylo to celé neskutečně krásné. Po rozloučení se ale k euforii přidal i neskutečný strach, že to bylo jednou a naposled. A takto to taky bude, určitě to bral jen tak jednorázově.

Já ho ale nemůžu nechat jít.

You said always and forever, Now I believe you baby, it' s such a long and lonely time..

4. září 2010 v 18:40 MUSIC*

Neskutečný klenot mezi soundtracky, píseň perfektně sedící k filmu (21 gramů), intenzivní prožitek z hudby..
Precizní a smutná písnička..