Explosion !!

9. září 2010 v 14:26 |  MY LIFE*
I když tenhle blog už asi nikdo nečte, tak o tohle se podělit musím.
Včera večer jsem si dohodla s P. setkání. Viz http://thisismylife.blog.cz/1007/kdyz-neco-chci-tak-se-neptam-jestli-muzu dole, abyste věděli, o koho se jedná.
Měli jsme se sejít už před měsícem, ale tenkrát to nevyšlo.
Když jsem se ráno probudila, pršelo, měla jsem trošku rýmu (včera jsem byla s ledvinama v nemocnici na kontrole, tak jsem tam asi něco chytla) a celkově jsem se bála, že mi dojde smska, že se setkání ruší. Pořád jsem koukala na mobil, jestli náhodou nedošla negativní sms. Ale nic. Tak jsem si vyžehlila vlasy a šla na 2 hodinky do školy. Celé dvě hodiny jsem pořád vzdychala a opakovala "Já se tak hrozně bojím" "Já to nezvládnu" "ÁÁÁÁ", všichni, co seděli kolem mě, z toho měli solidní nervy :D
Koncem druhé vyučovací hodiny se začalo vyjasňovat, což jsem opravdu po tom silném dešti nečekala. Jako zázrakem byla celá obloha modrá, když jsem vyšla ze školy a šla P. naproti na nádraží. Když přijel, usmáli jsme se na sebe a P. mi oznámil, že sehnal dýmku a že si pujdeme spolu zadýmit, čímž mě uplně dostal, že byl schopný to tak hezky zařídit. Na zámku jsme rozdělali a připravili dýmku (Teda spíš P. :D) a vychutnávali si jablečnou příchuť a dým. Dlouze jsme si povídali a bylo to moc fajn. Potom jsme se přesunuli na sochu, která podle P. vypadá jak žehlící prkno :)) On si na ni sedl a já si stoupla před něho, něco jsem mu povídala a dívala se mu do jeho rozkošných modro-šedých očí. Stejně tak jsem se fascinovaně koukala na jeho neskutečně plné a perfektně tvarované rty. Potom jsem se zmínila o mém skvěle vonícím lesku na rty a on že si teda přivoní a hned na to mě políbil :) Když jsme se začali líbat, tak ve mně něco explodovalo! Už rok a nějaký ten měsíc jsem nezažila skutečné líbání. Zažila jsem jen líbání v naprosté opilosti a to je oproti tomu za střízliva absolutně, absolutně nic. Zkuste porovnat. To líbání po roce bylo porovnatelné s prvním líbáním, byly to neskutečné a intenzivní pocity, něco takového jsem dlouho nezažila.
Bylo to celé neskutečně krásné. Po rozloučení se ale k euforii přidal i neskutečný strach, že to bylo jednou a naposled. A takto to taky bude, určitě to bral jen tak jednorázově.

Já ho ale nemůžu nechat jít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanichka hanichka | Web | 9. září 2010 v 20:16 | Reagovat

A třeba to jednorázový nebude ;) Uvidíš, nemá cenu to teď nějak hrotit...ale přeju štěstí ;)

2 B. B. | 10. září 2010 v 18:32 | Reagovat

čte a piš!

3 Michelle Michelle | 11. září 2010 v 14:42 | Reagovat

Druhy komentar je dokonale vystizny - souhlasim!

4 Charlie Charlie | Web | 11. září 2010 v 21:01 | Reagovat

Myslela som, že keď niečo chceš, tak sa nepýtaš či môžeš, proste choď a bojuj! A píš :)

5 kikca kikca | 12. září 2010 v 10:16 | Reagovat

držím palce Ivi:) (a samozřejmě PIŠ!!!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama