Říjen 2010

Existují náhody?

30. října 2010 v 0:32 MY LIFE*
Já zastávám názor, že náhody neexistují. Pro mě nic není náhoda, pro mě nejsou náhody, ale znamení. Všechno se děje kvůli tomu, že to má určitý další smysl a nebo nám tyhle znamení mají v něčem poradit.
Nad tímto jsem přemýšlela, když jsme jely s kámoškama koupit alkohol na freeshop a v autorádiu začala hrát písnička Every breath you take. Tedy moje a F. písnička. Nezaujalo by mě to až tolik, kdybysme večer neměli být na stejné akci.
Ano, včera se slavili 18tiny třech skvělých lidí. Od rána se všichni těšili, odpoledne jsme se všichni neupravení, neučesaní a obyčejně oblečení setkali na freeshopu, nakupujíc lihoviny na večer. Tož vzala jsem lemonda a jela se domů chystat. Celý den jsem moc nejedla, takže po prvním panáku se mi motal celý svět a ztratila jsem nad sebou kontrolu. Nechtěla jsem se opít až tak rychle. Po třech panácích jsem skoro nevěděla, jak se jmenuju. Pak to bylo fajn, byla tam sranda, bavila jsem se s fajn lidma a seděla jsem kámošovi na klíně a vychutnala si po dlouhé době jednoho jointa. Pak se ve mně probudila ta moje stinná pařmenská stránka, pořád jsem provokovala kluky, až jsem skončila s P. - chlapcem z letního románku na grilovačce. Tentokrát už to bylo fakt naposledy, už nechci ! Je mi ze sebe zle a už opravdu úletům naskočila červená. Ne že by to bylo špatné, ale jde o princip. Už se to nedá, takto se už nesmím chovat. Asi bude lepší když budu sama a budu zamilovaná a nebudu si užívat. Dozvěděla jsem se, že o mně tam F. hrozně hezky mluvil a dokonce i přede mnou řekl velkou pochvalu na můj vzhled. Byla jsem z toho celkem v háji, neměla jsem odvahu s ním vůbec mluvit, byla jsem opilá a přišlo mi, že vypadám hrozně.
Pak za mnou došli ti dva, co o mně udajně řekli, že su hnusná, ti dva kvůli kterým mám poslední měsíc sebevědomí v záporných hodnotách. Jeden z nich mi řekl, že tu větu nepronesl. A druhý byl opilý tak mi řekl, že jestli ještě jednou budu na něj naštvaná, tak mě vym*dá. Nejoriginálnější omluva, co jsem kdy slyšela :D

Nevím, co mám dělat. Je tu někdo, koho bych mohla mít, přitahuje mě, ale není to ono. Skvěle se s ním píše i baví v realitě, ale ne. A pak je tu možnost napsat F., protože ho miluju a musím s ním být. Ale jednodušší by byla ta první možnost.

Asi se na to vykašlu a budu zlatokopka vyjebaná! :D

I' m beautiful, no matter, what they say ;)

23. října 2010 v 22:14 MY LIFE*
Hnedka na začátek to chci objasnit s tím hubnutím - neříkám, že vůbec nejím, jen jím míň, před pár lety jsem zdravě zhubla a dost o tomhle vím, takže žádný strach ;)
Zbožňuju zumbu! Je úžasné myslet jen a jen na to, jak co nejdokonaleji udělat daný pohyb, taky je skvělé rozpustit si při divokých písnička jako je tato vlasy, nechat se unést rytmem a uplně se odvázat. O to líp se tancuje s padajícími kalhoty, představující odměnu za menší množství jídla.
Po tomto týdnu taky zapnu pásek o dvě dírky dál..
V posledním týdnu nechápu, co se to na tom světě děje. Je mi líto ztracené Aničky z Prahy a celkově všech dětí, co se teď ztrácí. Ne nadarmo je v textu hitu Král od Rytmuse věta "Keď zomrie malé dieťa to sú neskutočné rany." V případě Aničky doufejme, že se naplní asi tak 5% šance, že je stále naživu. Taky mě překvapují lidi v mém okolí. Šly jsme si s holkama sednout na svařák, doutník a zelený čaj a dozvěděla jsem se šílené věci. Že mě teď kámoška Ch. nesnáší, že mě všude jen pomlouvá a že se mě dokonce musela zastat moje největší nepřítelkyně, což bych teda od ní nečekala a mile mě to potěšilo..

Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdybych něco "přepla" v hlavě. Kdybych se vrátila ke svému starému já, kdy jsem si o sobě myslela, že jsem hezká. Prostě bych si to zas chtěla myslet, protože mi blesklo hlavou, jak si na jedné mojí brigádě začátkem září pořadatel myslel, že jsem loňská miss wellness. A to jsem tenkrát aj vážila o něco víc, jako teď.

Už mě nebaví trápit se každičký den kvůli tomu, že o mně dva bývalého kámoši řekli, že jsem hnusná. Už dost bylo slz a trápení, navíc jsem kvůli tomu jak mě to trápilo byla aj protivná na své blízké a to mě moc mrzí. Představovala jsem si, že o mně každý říká, že jsem škaredá, ale to teď musí skončit, zas chci pro sebe být tou kočkou, která si dokonce může i troufnout na nějakého hezkého chlapce a málo jich za ten rok naštěstí nebylo :) Vzhůru do sebvědomějších zítřků!

Everything I do, I do it for you.

19. října 2010 v 22:55 MY LIFE*
Mám v sobě hrozně moc síly, energie a odhodlání. Dnes jsem si dala na večeři jen 3/4 polystyrenového chlebíčku a pak šla na hodinu na aerobik a cítím se skvěle, protože bojuju. Bojuju o shození kil a dělám to pro sebe a pro F. A dokážu to. Celkově bych chtěla dolů ideálně 7 kilo, ale ve skutečnosti budu spokojená i s 5 kily dole. Chci to stihnout pokud možno co nejdřív, aby pak už nebylo pozdě. A jestliže to F. neocení, což věřím, že ocení, tak budu mít aspoň sama ze sebe lepší pocit, budu sebevědomější a nebudu poslouchat mamčiny urážky na můj vzhled. Mám dobrý pocit, když mám hlad. Já totiž sportuju často a relativně pravidelně a výsledek se nedostavil, sice mám relativně pevné tělo, ale váha je katastrofa, takže pomůže jediné - nejíst, takže v tom budu s radostí pokračovat :)
Dneska jsem si ulomila kousek zubu! :D Napíchla jsem si kuřecí nugetku na vidličku a smyslně si ji strčila do pusy a bum, kousla jsem do vidličky, místo do masa! :D Naštěstí se mi ulomil kousek v zadní části zubu, takže to nejde poznat, uf :)
Taky jsem ostříhaná trošku. Mám to lehce sestříhané u obličeje a mám symbolickou ofinu na stranu. Prvně se mi to vůbec nelíbilo, ale jo, už su s tím celkem spokojená :)
Doufám, že všechno, co teď dělám budou změny k lepšímu.. Snažím se nevybuchovat, brzdit svoji cholerickou povahu, snažím se být milejší a snažím se vychutnávat si život plnými doušky. Teď ještě těch 7 kilo dolů a budu spokojená! Jen mě mrzí, že jsem s tím nezačala dřív, bojím se, aby nebylo pozdě, než zhubnu..
Já udělám cokoliv na světě pro to, abych dostala F. zpátky, protože my spolu prostě budeme.




It' s NOW or never..

17. října 2010 v 18:40 MY LIFE*
Tak a dost. Pohár přetekl.
Potom, co mi dnes mamka řekla, že jsem tlustá jako prase jsem se rozhodla, že budu jest o mnoho míň. A já to vydržím, protože..
..Když budu mít míň kilo, tak už mě mamka nebude psychicky týrat narážkama na můj vzhled.
..Ti dva bývalého kámoši se po*erou z toho, že už nejsem tlustá a hnusná..
..F. mě bude chtít, protože budu zas tak štíhlá, jako když jsme se poznali.
..V těch božích nových krajkových kalhotkách budu vypadat o mnoho líp, jak teď.

Takže jdu na to, já to vydržím. Už jen sport a skoro žádné jídlo!
Držte mi palce třeba ;)


Na tohle tancuju na zumbě :P

Never give up! It' s such a wonderful life!

14. října 2010 v 22:28 MY LIFE*
Mně se prostě líbí tyhle ranní mlhy, co teď začínají. Nevím, jak si to vysvětlit, když většinu lidí tyhle mlhy spíše otravují. Mně připadají kouzelné. Je to jakoby obal něčeho nového, nového dne.. Který přijde potom, co sluníčko mlhou pronikne. A když je opravdu hustá mlha, tak mě baví v ní chodit a vidět jen na pár metrů před sebe. Je to takové tajemné. Stejně tak jako bílá obloha, je to takové nostalgické, magické.. A navíc to signalizuje, že se čím dál víc a víc blíží období Helloweenu, pak přečkáme listopad a pak tu konečně bude pohádkový advent! :)

Už je mi o něco líp s tím sebevědomím, překonala jsem otravný PMS, takže stavy přecitlivělosti pomalu mizí. I když ne tak docela. Včera jsem viděla na školní chodbě u okna jeden zamilovaný pár a když jsem došla do třídy, tak jsem se opřela o parapet okna, sklonila jsem hlavu a začaly mi padat slzy jako hrachy, protože jsem u toho okna, taky takto stávala se svým tehdejším milým. :( Chtěla jsem jít domů, lehnout si do postele a brečet, ale nakonec jsem si utřela slzy a vydržela to ve škole všech sedum hodin.

Koupila jsem si novou řasenku, zbožňuju své nové adidasky a v pondělí su objednaná do kadeřnictví, chcu trošku ofinu, délku si chci nechat.. Zároveň se snažím shazovat kila, ale stejně to zas bude všechno k ničemu.

Jdou na mě podzimní deprese a to je špatný, už nechci zažít další podzim sama.. A doufám, že se nebude opakovat ten včerejší zážitek s pláčem ve škole. A to už mohlo být sakra všechno dobrý, kdybych kvůli těm pár lidem neztratila víru, že se vrátím k F. :(
Ale já se stejně nevzdám! Never give up, it' s such a wonderful life!! :)


It is only love I feel..

12. října 2010 v 19:31 MY LIFE*
Poslouchám Seala a jeho neskutečné Human beings ♥, písničku, kterou si spojuji s jedním z nejkrásnějších zážitků mého života, samozřejmě to byl jeden zásadní zážitek s F. a tuhle písničku jsem poslouchala po tom zážitku. Neskutečná písnička.

Strašně mě mrzí to, že jsem byla uplně jiná a o 100% lepší. Každé ráno jsem se budila s úsměvem a děkovala za každý nový den a věřila v to, že přijde něco hrozně krásného. A ono něco hrozně krásného opravdu přišlo. Nebyla jsem vůbec výbušná, nervozní, ani pesimistická. Byla jsem milá a sebevědomá. A pak nastal skok k uplně jiné povaze. Zajímavé, letos v září, tedy ještě před měsícem jsem byla zase optimistická a v pohodě, jenže to se zase vytratilo.

Něco mě trápí a neexistuje na to žádná útěcha, ani argument, že bude líp.
A jedná se o ten pocit, že je něco poprvé - první láska. Chci aby mi bylo zase 15 a abych všechny taje lásky a radosti s ní spojených zkusila poprvé. Chci zase poslouchat Right life od Seala a být v neskutečné euforii z toho, že tu písničku miluje i maminka mého ex, kterou jsem teprv poznávala. Chci být zase na začátku střední školy a mít všechno před sebou. Chci zase zpátky ty Vánoce, o kterých jsem se dozvěděla, že se líbím F., Vánoce 2008. Tenkrát jsem byla sebevědomá a otevřená všemu novému a hlavně jsem cítila a věřila, že přijde něco krásného. Věřila jsem tomu i teď v září a to nebyla naivní myšlenka, ale pocit v duši, jenže pár lidí mi to uplně zkazilo, tu víru a proto je teď najednou všechno špatně, protože víra zmůže neskutečně moc.

Chci taky zpátky svoje sebevědomí. Chci zas zažít pocit, že mě někdo pochválí a já si nebudu myslet, že si ze mě pouze dělá srandu a ve skutečnosti to myslí obráceně. Chci se zas bavit s mýma krásnýma nejlepšíma kamarádkama, aniž bych si vedle nich připadala jako naprostá ošklivka a nula. Dříve jsem si s nima připadala ROVNOCENNÁ.
Myslím si, že žádná lichotka nikdy nepřebije rok staré výroky bývalého a jeho dvou povedených kamarádíčků, že jsem hnusná a tlustá. Opravdu, tyhle výroky se přebít nedají, pořád budou bolet víc a budou silnější, než jakákoli lichotka, pokud ovšem nebude od nich.. V září už k tomu bylo od bývalého blízko, nebo spíš u cíle, škoda, že jsem kvůli pár lidem ztratila sílu a víru.

"Lež je lepší, než pravda, umírá kvůli ní míň lidí"

10. října 2010 v 23:08 MY LIFE*
Přemýšlela jsem nad tím, kolik věcí je mně a ostatním lidem ujateno, kolik pravd.. Kdo mi v čem lže.. A jestli náhodou neexistuje nějaká šokující pravda, která by mě opravdu "vrazila kudlu do srdce." A nebo naopak, třeba existuje nějaká pravda, díky které bych zjistila, že něco nemuselo být takové, jaké to bylo. Ale to už jsou hypotézy Co by, kdyby..

Za tři dny na Slovensku jsem stihla.. Projíždět Bratislavou se sluchátky v uších, dívat se na podzimní večerní sluníčko, prohlížet si v zrcátku detailně svoje nově upravené obočí a dívat se v odraze v okýnku na sebe v bílém svetru a s rozpuštěnýma vlasama.
Uvítat se s příbuznýma a to i s těma, které jsem dlouho neviděla - s dědovou sestrou a její dcerou z Belgie. Spousta objetí a políbení na tvář. Dokonce mi bylo řečeno "Aká si mi ty peknučká!" Doufám, že to myslela upřímně a že si v duchu neříkala, že jsem ošklivá.. Já už skoro žádné lichotce nevěřím.
Jet do Bratislavy, podívat se tam na výstavu UEFA, čili mít možnost shlédnout pravý pohár ligy mistrů a dresy hráčů, náhodně potkat naše sousedy z Chorvatského apartmánu, které jsme tam poznali.. :) Projít se kousek kolem krásného modrého Dunaje. A jít do kina na film Kajínek. Řeknu to stručně a jasně, ve filmu z něj udělali Mirka Dušína, což prohlásil někdo na čsfd a já s tím souhlasím. Já osobně mám názor takový, že střílel, ale ne sám. Ovšem bratránek prohlásil něco, co mě velmi ovlivnilo a co se mi moc líbilo "On dostal nabídku, že když se přizná, že s ním střílel policajt XY, tak dostane podstatně nižší trest, kdyby byl vinný, tak by to přece vzal, ne?" Jaký máte na tento film a na tuhle kauzu názor vy?
Oslavit strýcovy padesátiny a sníst famozní pečenou kachnu se zelím a knedlíkem*
Při návratu domů si již v Česku koupit skvělé botky ve Sportissimu:)

Vrátit se domů a čekat, co přijde.. :) 

Neutron star collision

7. října 2010 v 17:32 MY LIFE*
Čtvrtek podvečer.
Mám pocit, že ztrácím jednu svoji kamarádku. Mrzí mě to, protože v době, kdy jsem byla šťastně zadaná jsme se hrozně moc bavily. Stejně tak to s ní bylo moc fajn na horách, letos v lednu a nebo na vánočních trhách ve Vídni loni v prosinci. Ona je úžasná, jenže má tak dokonalý život, že se nepotýká téměř s žádnými starostmi a když ano, tak to bere v pohodě, protože je velký flegmatik. Je mi už vážně blbý si u ní pořád stěžovat a pořád být smutná, ničí mě to, že už jsou dávno pryč ty časy, kdy jsem byla šťastná i já a kdy jsme se bavily opravdu moc. Jestli budu ještě někdy šťastná, tak to mezi náma třeba bude zas fajn, ale teď to nejde, protože si s ní v podstatě nemám co říct. :(
Jinak v podstatě není co psát. Jedině to, že jsem začala nosit košile, mám nový dokonalý deodorant Playboy a trochu jsem zhubla, takže su ted spokojená se svojí postavou. Toto tvrzení se ale může změnit klidně za půl hodiny a můžu si zas stěžovat.. Ale ne, su ráda, že jsem trochu zhubla. Taky čím dál víc miluju Muse.
Kamarádka napsala svému bývalému všechno, co k němu cítí. Ona je hrozně hezká, dělá fotomodeling a tak celkově, je oblíbená. On jí ale nenapsal nic pozitivního. Ale ona ho stejně i přes všechno miluje i rok po rozchodu. Stejná situace jako u mě, no. Taky to asi budu muset F. napsat i za předpokladu, že to nedopadne dobře. No rozmyslím si to na Slovensku, kam zítra odjíždím. Mějte se :)

Na čo sa hráš? Jsi iba nula..

3. října 2010 v 10:45 MY LIFE*
Nechápu proč to sem sakra píšu, když se skoro nikdo neobtěžuje napsat aspoň pár slov k článku, nechápu proč to sem píšu, když jsou to stejně jenom popsané řádky, které evidentně vážně nikdo nečte!! Tímto projevuju velké díky Evičce, za její zájem a taky Charlie ;)

Je to v pytli. Po tom, co jsem se nedávno dozvěděla, už si nevěřím ani trošku. Včera jsem byla na diskotéce, ale bylo to jiný, jako jindy. Už jsem se necítila tak přitažlivá a atraktivní jako kdysi. Spíš jsem furt sledovala, jestli se na mě někdo nedívá jako na tu "hnusnou", jakože co tam vůbec dělám, když je to pro mladé a krásné lidi.. Ani jsem si tolik neužívala tanec, protože jsem si tam připadala vzhledově jako totální nula. Nezachránil to ani bílý top s výstřihem ukazujícím moje skoročtverky, ani tmavě nabarvené vyžehlené vlasy, ani podpatky. Nikdo o mě nejevil zájem, nikdo si mě neprohlížel, nikdo se mě nepokoušel zbalit a neměla jsem nic ani s mojim zajíčkem fotbalistou, s kterým jsem tam něco měla zatím pokaždé.
Když jsme s kámoškou ke konci tancovaly na Zlatokopky a Candy shop, tak jsem si to sice užívala, ale zároveň mě bolely nohy a chtěla jsem si už akorát lehnout do svojí postele a říct mamince, že jsem dojela v pořádku a nic se mi nestalo.. Něco je špatně..
Prostě nejsem atraktivní ani hezká. Můj život je posledních pár dnů fakt zabitý. Svoje hezké jsem si už prožila a doby, kdy jsem vypadala hezky už jsou asi taky definitivně pryč.

Možná to, ale nejsem já, kdo je nula. Možná jsou to ti dva, kteří o mně říkali bývalému, že jsem hnusná, že má na lepší, ať mě nechá. Protože oni dva si myslí, jak jim svět leží u nohou, ale už jen to, jak ubližují okolí z nich dělá naprosté nuly!!

Chci zas zpátky ty časy, kdy jsem dávala všechno do toho, abych vypadala při tanci co nejvíc sexy a abych si to sama moc užila, to tenkrát neskutečně letěly Memories. Za večer jsem vypila jedenáct panáků a pak jsem si se svým diskotékovým milencem užívala divoké chvilky.
Kde jsou ty časy?
Asi jsem moc zamilovaná na to, abych si dokázala užívat takové akce.