Listopad 2010

Failed.

28. listopadu 2010 v 20:58 MY LIFE*
Konec. Nebo spíš takový ten stav před koncem.
Byla jsem tak blízko.
Tak hrozně blízko.
Byla jsem skoro u cíle.

V sobotu jsem jela na akci do klubu ve městě kde bydlí bývalý a psali jsme si a on že tam za mnou přijde. A pak jsme si psali i sms, protože jsme museli brzo odjet a já už ho tam nestihla, napsal mi sms v takovém stylu jako když jsme spolu byli, zase byl takový úžasný, všechno vypadalo hrozně nadějně, těšila jsem se na další akci, která bude v pátek.

Jenže dnes se mi na facebooku objevilo, že ta holka se kterou po mně chodil je už nezadaná :( Co z toho plyne? Že bude znovu s mým bývalým, je to jasné jako facka. I když ho podvedla a vykašlala se na něj tak spolu zas budou, on ju totiž určitě furt chce.

A jestli si myslíte, že si nic neudělám, tak jste na omylu. On je moje všechno, byla jsem tak blízko. :( A teď je konec. Dala bych mu všechno, miluji ho jako nikdo jiný na světě a teď jsem ho definitivně ztratila.

Jdu zatím vymyslet nejlepší způsob, jakým si něco udělat, než spolu ti dva budou, škoda, mohla jsem mít celý život s ním před sebou :(


The warmest season of the year is hear again ;)

25. listopadu 2010 v 19:38 MY LIFE*
Jsem zblázněná do seriálu South Park :) Ten smích a nadšení, co u toho zažívám mě fakt baví :)

,,Já nehraju World of Warcraft."
". Ale Buttersi, říkal jsi, že sedíš pořád u počítače!!?"
,,Ano, jenomže já hraju Ostrovní dobrodružství Hello Kittyho! "
" Tak si okamžitě, ale okamžitě vytvoř postavičku ve WoWku, než tě tu všichni zabijem!"

Hrozně se těším, až bude sněžit. Nemůžu se dočkat, jak budu ve svojí nové bílo-zeleno-hnědé zimní bundě a ve svých nových pletených hnědých rukavicích stát venku s vypláznutým jazykem a chytat si do pusy vločky. Těším se, až budu doma v teple poslouchat kouzelnou písničku Neverending story a za oknem v pozadí s vánoční výzdobou bude krásně chumelit.
Nemůžu se dočkat Vánočních trhů ve Vídni, které zbožňuji. Už se těším až budu stát u Rathausu s přáteli a s mou oblíbenou paní učitelkou němčiny a budem popíjet lahodný a silný punč. Všichni s dětskou radostí z Vánoc, plni euforie, radosti, vnímajíc to kouzlo, co je ve vzduchu.
Taky bude moc fajn, až budu s babičkou v kuchyni péct vanilkové rohlíčky, těším se až budu celá od mouky a až budu vonět vanilkou. U toho puštěné rádio, ze kterého budou znít ty nejkrásnější vánoční písničky :) Zbožňuji třeba O holy night, v podání Celine Dion.
Těším se, až budu rozbalovat dárečky a najdu tam můj nejoblíbenější parfém, Victoriu Beckham Signature*. Přesně ten, který jsem dostala o Vánocích 08, týden předtím, než jsem se dala dohromady se svojí největší láskou F.
Úžasné bude taky sedět u televize, či počítače ve dnech předvánočních a rozplývat se u Sám doma (Marve, jdu do baráku!), u mého oblíbeného Grinche, u Love Actually a u nejvtipnějších Vánočních prázdnin, což sledujeme každý rok s mým dědečkem a vždycky nám tečou slzy jako hrachy smíchy :)
Těším se na svůj svátek, který mám příští středu, snad se dočkám aspoň nějakého skromného přání na fejsbučku aspoň od někoho :)
Stejně tak bude fajn i Mikuláš, další den budou celou školou vonět mandarinky a já k Mikuláši asi dostanu růžové papuče Hello Kitty, jupí :)
A těším se, až mu jednou řeknu, že ho stále miluju.

In love.

17. listopadu 2010 v 22:45 MY LIFE*
Můj poslední týden. Úterý: aerobik, středa: zumba, pátek: tělocvik, sobota: Fitko, pondělí: Fitko, dnes: zumba.
Výsledkem toho mi už 3 lidi řekli, že jsem zhubla, cítím se líp a hodlám v tomto programu pokračovat. Budu klidně dřít jako kůň, hlavně abych měla dokonalou postavu a líbila se F.
Naplňuje mě to, líbí se mi pozorovat den ode dne všechny ty pokroky, naplňuje mě ten pohyb a hudba při něm hrající. Cvičení ve fitku s kámoškou při Smack my bitch up bylo fakt luxusní :) Chci F., tak budu bojovat a budu bojovat hodně tvrdě. Musím být krásná, musím mít dokonalou postavu. Musím být pro něj ta nejlepší. A já budu bojovat.

Včera byla akce v discoklubu ve městě, kde bydlí F. Ve městě, které miluji. Jako oblečení jsem si zvolila pruhovaný černo-bílý nátělník, černé gatě a boty bílé adidasky. O půl sedmé jsem se stavila u kámošky Denisky a ta mi upravila vlasy, měla jsem je z části nakrepované, z části vyžehlené. A jo, celkem jsem se sobě po dlouhé době líbila a cítila jsem se skvěle :) Denisčina maminka mi řekla, že jsem zhubla a že mi to sluší. Moc mě to potěšilo. Cesta vlakem do města činu byla pohodová, ale asi půl minuty před příjezdem do cílové stanice se mi neskutečným způsobem rozbušilo srdce, polilo mě horko a měla jsem takový ten pocit jako vždy, kdy se má stát něco důležitého. V okamžiku, kdy jsem vystoupila z vlaku jsem můj intuitivní pocit pochopila. Stál tam F. s jeho bráškou, který mě tolik poznamenal a který mi tolik chybí. Když jsem viděla jeho malý vzrůst, baculaté tvářičky, modré oči, havraní vlásky a červené rty, tak jsem málem omdlela. Zmohla jsem se jen na to přijít, se slzama v očích něžně říct "Ahoj, Ondrášku." A chytnout se na hrudi s pocitem, že se mi rozletí srdce, jak mi bušilo. F. mi krásně a upřímně s úsměvem řekl "Ahoj." Tímto tonem to říkal v časech, kdy mě miloval.
V klubu jsem pozdravila všechny známé a při vystoupení první kapely jsem si stoupla k jednomu gaučovému boxu a najednou jsem viděla jak jde kě mně přes celou místnost F., pak pozdravil a po hrozně dlouhé době mě krásně obejmul.
Pak jsme byli skoro celý večer spolu, ale já se k ničemu neodhodlala. Liskni si, Ivi.
Líbilo se mi, jak jsme se smáli hláškám ze Southparku, líbilo se mi, jak jsme si povídali a líbilo se mi, jak šel na chvilku dolů na koncert na který chtěl jít, ale vrátil se za mnou. Ale to je vše. Co mám dělat? Napsat?

Když jsem stála sama u baru, tak mi barmanka řekla, že mi chlapec naproti posílá pozornost. Byl to jeden kluk, který dělá dobrou elektronickou hudbu, potěšil mě, bylo to jako z filmu. Ale to je taky tak vše, je milý.  

As long as I'm living, I' ll be waiting, as long as I'm breathing, I'll be there..

10. listopadu 2010 v 22:33 MY LIFE*
Ahoj :)
Včera jsem nemohla usnout, protože jsem měla hroznou radost z jedné věci.
Asi v pět jsem se po několika letech vzbudila s tím, že musím jít v noci čurat (tohle se mi opravdu nestává, spím tvrdě). A jak jsem tak za svítání šla přes celý byt na záchod, tak jsem se usmívala.
Bylo to proto, protože konečně věřím a jsem pevně přesvědčená o tom, že se mi splní můj největší sen. Samozřejmě to pujde jen s pomocí nějakých vyšších sil, ale já doufám, že mi budou nakloněny, moc bych si to přála.
Den pokračoval příjemnými dvěma hodinami dějepisného semináře se samými fajn lidmi, za oknem bylo bílo. Mlha a modře temná obloha. Ta mlha působila kouzelným dojmem.
Dobrá zpráva, že čtvrtletní test z matiky se píše až v pondělí! A pak hodina s naší úžasnou němčinářkou, kterou jsem si moc oblíbila :) Když otevřela dveře, tak spolužák řekl "Vy už jste tady?" Ona pohotově odvětila "CHCEŠ FACKU?!" :D
K večeru příjemné posezení v hospůdce s dvěma kamarády z dějepisného semináře, vodní dýmka s jablkovým tabákem a Frisco*
Dlouhé povídání.
Hned po té luxusní zumba, endrofiny, euforie, úžasná hudba.

Jak už jsem naznačila v titulku článku, já se nevzdám. Je mi jedno, co říkají ostatní, je mi jedno, co si myslí. Jenom já vím přesně, jak všechno je a já už si nenechám vzít moji víru v to, že budu zase šťastná s člověkem, kterého miluju. Už opravdu ne, já tomu věřím a nevzdám se, budu bojovat, abych byla pro F. co nejhezčí a nejlepší celkově. Miluji ho nejvíc na světě a as long as I' m breathing, I' ll be there!

Dnes se kamarádka a její přítel k sobě vrátili po roce. Je to nádherné a moc bych si přála, aby se mi to taky stalo. :)  


Nikto už nikdy nezaplní to prázdné miesto.

6. listopadu 2010 v 1:40 MY LIFE*
Jako první ze všeho mám vzkaz pro slečnu, která se v mých komentářích označuje M.: Moc se mi tvé komentáře líbí a povzbuzují mě, čtu občas i tvůj blog a podle článků jsi moc fajn ;) Už tolikrát jsem ti chtěla poděkovat za nějaký komentář, jenže mám problém, na tvém blogu mi nejdou psát komentáře z normálního účtu :( Mrzí mě to, protože už jsem ti chtěla říct hodně věcí!


Mám depresi. Zas je tu. Jo.
Když jsme jeli včera na veletrh Gaudeamus, byla na dálnici vážná nehoda.
Na Gaudeamu jsem zjistila, že mi je talent prý na nic, publikované články též a že jednoduše podle percentilu berou 20 lidí ze 700 a nic ostatního je prý nezajímá. Takže moje vysněná škola Mediální studia a žurnalistika na MUni i na univerzitě v Olomouci se mi vzdálila do nedosažitelných dálek. Talent je tedy na nic a vysněná novinářka ze mě nikdy nebude. Show must go on.

Po příjezdu domů jsem se dozvěděla, že při ranní nehodě skončily dva lidské životy dvou mladých slečen a život psa. Čelní srážka s kamionem. :( Jsem citlivá a hodně mě to rozesmutnilo.

Dnes ráno zase našli v našem městě mrtvého bezdomovce a na UPLNĚ stejném místě se o pár hodin později stala další dopravní nehoda. Co se to děje?

Už jsem říkala, že kdykoli chci zkusit být s jiným klukem, tak se stane něco, co mi opět připomene F.? Dnes mi třeba napsal na chatu ohledně jedné věci. Byl to krásný rozhovor, miluji ho.

O něco později jsem šla ven s dalším F., který je hodný, pozorný, milý a moc fajn. Choval se ke mně krásně a já mu teď akorát ublížím :( Nebylo to prostě ono, nepřeskočila jiskra a já necítila nic. Žádné vzrušení, napětí, chtíč, euforie, štěstí. Nic z toho. Spíš mě to rozesmutnilo v tom, že zas to není někdo, kdo by byl lepší jako můj bývalý. Tento F. je neskutečně milý a já mu nechci ublížit, jak už jsem řekla, jsem citlivá a neumím vědomě ubližovat lidem. Ale zas je lepší, když mu to řeknu narovinu a budu chtít být kamarádka teď, než kdybych to nechala zajít dál, ne?

F. mi dneska poslal aktuální fotku jeho malého brášky, kterého miluju ♥ Nikdo nenahradí v mojem srdci jejich místo, místo F. a ani místo jeho neskutečného brášky. :(

Melancholie, deprese, už zase. :/

Helelelelele! ♫

4. listopadu 2010 v 0:12 MY LIFE*
Podzimní listopadové ráno, pondělí. Sluneční paprsky pronikající skrz lehkou průhlednou záclonu za mojí postelí.
O hodinu později sezení s kamarádkama v domě u babičky jedné z nich. Staré dřevěné okno, zašlá skla, melancholie.
Jablečné kiss superslims. Nekouřím, ale tohle bylo kvůli jablečné chuti a požitku z okamžiku.
Vydechování elegantně se točícího dýmu s jablečnou vůní, přemýšlení, co dál.
Panák meruňkového likéru Johan Strauss na radosti a strasti všedního života.

Dvě cesty a dva kluci se stejným jménem. F1 (ne nemyslím tu formuli.) se ke mně chová hrozně hezky a je celkově úžasný a vypadá to nadějně, ale  F2 je prostě F2, je to ten člověk, kterého miluju, mám s ním čím dál víc společného, snesla bych mu modré z nebe a za vztah s ním bych byla nejšťastnější člověk na světě.

Několik dnů přemýšlení, co dál. Několik dnů filosofování a melancholie střídající se s euforií.
Dnes v podvečer opět sezení na balkoně se sklopenýma řasama a vychutnávání si jablečného dýmu.

Radost z 34 likes mnou focené obyčejné fotky.
Jo, je to zatím lepší, všechno je teď úžasné, jsem už celkem sebevědomá, cítím se svým způsobem i šťastná.. :)

Jen nevím, jakou cestou se teď vydat.