In love.

17. listopadu 2010 v 22:45 |  MY LIFE*
Můj poslední týden. Úterý: aerobik, středa: zumba, pátek: tělocvik, sobota: Fitko, pondělí: Fitko, dnes: zumba.
Výsledkem toho mi už 3 lidi řekli, že jsem zhubla, cítím se líp a hodlám v tomto programu pokračovat. Budu klidně dřít jako kůň, hlavně abych měla dokonalou postavu a líbila se F.
Naplňuje mě to, líbí se mi pozorovat den ode dne všechny ty pokroky, naplňuje mě ten pohyb a hudba při něm hrající. Cvičení ve fitku s kámoškou při Smack my bitch up bylo fakt luxusní :) Chci F., tak budu bojovat a budu bojovat hodně tvrdě. Musím být krásná, musím mít dokonalou postavu. Musím být pro něj ta nejlepší. A já budu bojovat.

Včera byla akce v discoklubu ve městě, kde bydlí F. Ve městě, které miluji. Jako oblečení jsem si zvolila pruhovaný černo-bílý nátělník, černé gatě a boty bílé adidasky. O půl sedmé jsem se stavila u kámošky Denisky a ta mi upravila vlasy, měla jsem je z části nakrepované, z části vyžehlené. A jo, celkem jsem se sobě po dlouhé době líbila a cítila jsem se skvěle :) Denisčina maminka mi řekla, že jsem zhubla a že mi to sluší. Moc mě to potěšilo. Cesta vlakem do města činu byla pohodová, ale asi půl minuty před příjezdem do cílové stanice se mi neskutečným způsobem rozbušilo srdce, polilo mě horko a měla jsem takový ten pocit jako vždy, kdy se má stát něco důležitého. V okamžiku, kdy jsem vystoupila z vlaku jsem můj intuitivní pocit pochopila. Stál tam F. s jeho bráškou, který mě tolik poznamenal a který mi tolik chybí. Když jsem viděla jeho malý vzrůst, baculaté tvářičky, modré oči, havraní vlásky a červené rty, tak jsem málem omdlela. Zmohla jsem se jen na to přijít, se slzama v očích něžně říct "Ahoj, Ondrášku." A chytnout se na hrudi s pocitem, že se mi rozletí srdce, jak mi bušilo. F. mi krásně a upřímně s úsměvem řekl "Ahoj." Tímto tonem to říkal v časech, kdy mě miloval.
V klubu jsem pozdravila všechny známé a při vystoupení první kapely jsem si stoupla k jednomu gaučovému boxu a najednou jsem viděla jak jde kě mně přes celou místnost F., pak pozdravil a po hrozně dlouhé době mě krásně obejmul.
Pak jsme byli skoro celý večer spolu, ale já se k ničemu neodhodlala. Liskni si, Ivi.
Líbilo se mi, jak jsme se smáli hláškám ze Southparku, líbilo se mi, jak jsme si povídali a líbilo se mi, jak šel na chvilku dolů na koncert na který chtěl jít, ale vrátil se za mnou. Ale to je vše. Co mám dělat? Napsat?

Když jsem stála sama u baru, tak mi barmanka řekla, že mi chlapec naproti posílá pozornost. Byl to jeden kluk, který dělá dobrou elektronickou hudbu, potěšil mě, bylo to jako z filmu. Ale to je taky tak vše, je milý.  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | 20. listopadu 2010 v 16:40 | Reagovat

:* Ivi, to tvoje optimisické já se mi moc líbí:-) A nepřestávám držet pěsti, aby se ti splnila všechna přání:-) Máš k nim hezky našlápnuto, jen to nezakřiknout :)

2 M. M. | Web | 23. listopadu 2010 v 18:37 | Reagovat

Je dobre, ze se citis lip a ze se libis sama sobe. Konecne pozitivni slova, doufam, ze ti tohle mysleni vydrzi co nejdyl a drzim palce aby se snaha vyplnila ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama