Prosinec 2010

Krásný nový rok!

31. prosince 2010 v 20:38
Do roku 2o11 vám přeji hodně moc štěstí a to hlavně těm, kteří ho doposud neměli tolik, taky vám přeji hrozně moc lásky, protože tu nic nenahradí a taky hodně kvalitního famozního sexu, víme jak to je ;)
No a samozřejmě pevné zdraví, to máme jen jedno!

Tak ať v roce 2o11 prožijeme spoustu nového, rozvíjíme pozitivně svou osobnost a vzhled a můžeme si 31.12.2o11 říct, že to byl jeden z nejkrásnějších roků našeho života.


Dvatisícedeset*

31. prosince 2010 v 2:29 MY LIFE*
ANEB RACHNA KACHNA, TO TO LETĚLO!!!!

Hudbička 2010 ♫

31. prosince 2010 v 1:43 MUSIC*
Největší pecky tohoto uplynulého roku pro mě :P

Hodiny aerobiku, tancování na diskotékách, tancování doma, tento song prostě dokáže rozproudit krev v těle :) Helelelele!



Moje první diskotéky, moje diskotékové románky, všechny moje úlety, všechny kocoviny, všechny vzpomínky na žhavé noci, prostě all the crazy shit I did tonight, those will be the best memories!




Samozřejmě těch písniček bylo hrozně moc, ale tyhle byly takové nejvýraznější :) Co vy a letošní pecky?

A ze starších písniček u mě letos vyhrály veškeré písničky od Muse, hlavně teda Resistance :) Jsem hrdá na obohacení mého vkusu po tomto roce :)

Co když nic nemá smysl?

30. prosince 2010 v 11:56 MY LIFE*
V úterý jsem seděla s kámoškou v hospůdce a ozvala se písnička 10 minutes od Inny, kterou mám jako vyzvánění. Telefon jsem zvedla a tam Jirka, který byl s námi na dovolené v Chorvatsku! Strašně milý chlap, má 2 malé děti a úžasnou a krásnou ženu Jíťu :)
Prý mám dojít domů k P. a T. (rodiče mýho nejlepšího kamaráda, se kterými jsem byla na dovolené). Byl tam takový menší meeting po dovolené. Prý mám dojít na skleničku bílého. Z té skleničky bílého byly 3 lahvinky :D Sauvignon, Chardoneu a to třetí si už ani nepamatuji, co bylo :D A jelikož asi nejsu správné Moravák, tak mě už hned večer po příchodu domů neskutečným způsobem bolela hlava, byla to taková ostrá bolest.. A taky jsem to solidně ve tmě napálila do skříně, jak jsem se motala, takže rána jako z děla a omlácené tělo :D
Malé děti Jirky a Jíti jsou úžasné! Miminko Filípek je nejlepší! Pořád mi ukazoval auto na ovládání a já jsem si ho vyloženě zamilovala. A byl roztomilý, jak se bál kocoura :D Pak jsem se ho zeptala, jestli se pujdem podívat na další auta a Jíťa s Jirkou byli uplně vykulení, protože prý s nikým cizím nechodí a se mnou šel. To mi moc udělalo radost! Jíťa mi dala hrozně krásný vkusný náramek, korálkový antický v barvě bordo. To jsem si ani nezasloužila, byla jsem uplně dojatá. A P. mi dala supr tričko Esprit, ty dvě pro mě moc znamenají :)

Co se týče F., mám dojem, že nic momentálně nemá smysl. Já už nemám sílu pořád vymýšlet, kam jet, co udělat, co napsat, abysme se buď setkali, nebo byli v kontaktu. Už na to nemám sílu, nejjednodušší by bylo napsat "nechceš jít prostě jen tak ven?" a ne pořád něco vymýšlet. Stejně tak jsem vymýšlela Silvestra, protože se F. ptal, kde s děckama budeme a pořád se o Silvestr v našem městě zajímal, ale už na to kašlu, nemá to smysl, budu prostě se svými přáteli a tečka. Sice budu nešťastná, ale nedá se nic dělat, už na to opravdu nemám sílu pořád něco vymýšlet. A napsat mu, jestli prostě nepujde se mnou ven? Na to nemám. Možná, kdybych byla tak 100x hezčí, tak to napíšu, ale takto fakt ne.
Na druhou stranu ho potřebuju opravdu už vidět, obejmout ho a povídat si s ním. Škoda, že to se těžko povede.. 

Sny se plní o Vánocích..

26. prosince 2010 v 12:52 MY LIFE*
Už mu psát nemusím..
Napsal sám :)
Sice jen tak, ale hrozně mě to potěšilo!! Ani nevíte jak :)
Dnes večer se ještě uvidí, jestli tam pojedem, nebo né. Byla bych ráda, kdybysme jely, určitě bych sebrala všechnu odvahu a pokusila si splnit můj největší sen :) Musím uvěřit a doufat, že na něj mám. Ale bojím se, že nepojedem. :/ Do poslední chvilky budu ale doufat, že jo a jestli pojedem, tak se budu snažit udělat ze sebe největší kočku, jak je to jen možné!
  
AKTUALIZACE VEČER: Nikam se nejede kvůli lidem, na které není spoleh, štěstí asi není nic pro mě, kdybych se náhodou zabila, tak se třeba uvidíme v příštím životě!

Make a wish.

25. prosince 2010 v 23:12 MY LIFE*
Nevím, jestli se všichni v mém okolí domluvili, že mi budou zvedat sebevědomí, nebo co, ale vypadá to tak :) Ve středu jedna profesorka z hudební školy, která mě dlouho neviděla "Ty seš teď nádherná! Máš hezký úsměv." A dnes mi řekl strejda, který mi vždy vtloukal do hlavy, že jsem tlustá "Seš nějaká pohublá!" :) A jedna supr známá "Chtěla bych vypadat jako ty a kdybych tak vypadala, tak žádné sebevědomí neřeším, seš krásná." A bylo toho víc těch lichotek, mám neskutečnou radost :) Jsem vděčná za jakoukoli lichotku, protože byly časy, kdy jsem je vůbec neslýchala, spíš naopak.

Pátek: Procházka s mým nejmilovanějším dědou, šli jsme na hřbitov. V podvečerním přítmí vytvořily hořící svíčky na většině hrobů tajemnou atmosféru. Zdravení známých, přání Šťastných a veselých.
Pohádková večeře - bramborový salátek od babičky jako ze sametu, delikátní vepřové řízky a jemné filé. K tomu osvěžující Frisco* 
Náš zlato-stříbrný stromeček, hezké dárky. Cinkající náušnice od ségry, nová žehlička na vlasy od babičky a modrý svetr od mamči :) Jo a taky úžasné fialové S.Oliver hodinky od babičky mojí nejdražší :) Ve skutečnosti jsem si ale uvědomila, že skutečně je jen jedna jediná věc, kterou chci. A vy víte jaká. Následně sledování Tří oříšků pro Popelku s babičkou, dědou a ségrou, má platonická zamilovanost do mladého Pavla Trávníčka.

Sobota: Příjemné posezení u babičky, krásný syn bratrance, kudrnaté delší vlásky, čokoládové veliké očka, krásné zoubky a ďolíčky ve tváři!

Je tu možnost, že bych zítra sebrala veškerou svoji odvahu, "zapnula" bych moje sebevědomí na nejvyšší možný stupeň, napsala F. a sešla se s ním, protože plánujem jet s kámoškou do toho klubu v jeho městě. Možná na něj opravdu mám. Ale to jen MOŽNÁ.
A nebo taky neudělám nic.

Simply the best!

24. prosince 2010 v 22:58 MY LIFE*
Tady je seznam chlapů, které by mi rozhodně nevadilo najít pod stromečkem :) Co vy?

Princ z Popelky



Ashton Kutcher


David Beckham


A samozřejmě "můj" černovlasý, modrooký F. s krásnýma zubama a když se tak nad tím zamyslím, je dost podobný mladému Pavlu Trávníčkovi z Popelky, tak proto jsem ho asi tady dala na první místo :)

Veselé Vánoce.

23. prosince 2010 v 20:49 MY LIFE*
Všem mým věrným ( i nevěrným :D) čtenářům přeji krásné Vánoce plné rodinné pohody, rozzářených očí vašich blízkých, krásy v tomto období všudypřítomné a taky plné štěstí a splněných snů. Nezapomeňte, že Ježíšek sice nenosí dary materiální, ale nosí ty nehmotné.

Šťastné a veselé ;)

.

When you believe..

21. prosince 2010 v 20:55 MY LIFE*
Miluju Vánoce.
Po přečtení tohoto článku si možná řeknete "Hahaha, naivita." Ale nějaká naivita a infantilnost jsou jen předsudky, je věc každého člověka, v co věří i v co doufá, má k tomu totiž určitý důvod.

Pro mě jsou Vánoce již 17 let obdobím zázraků, kouzel, štěstí, krásy, pohody atd atd.
(Pro ty, co už si již nyní stačili říct, jak jsem naivní...)
Můj strýc J. (40 let) a má teta O. (32 let) se, co si pamatuju - už od mého dětství snažili o to, aby měli miminko. Pamatuji si ty neustálé lékařské vyšetření, kontroly, spoustu financí, co do toho vložili, spoustu úsilí.. Byli z toho zničení. Jednoho dne tedy podali žádost o adopci dítětě. Několik let ale bez odezvy.
Až týden před Vánoci 2008 zazvonil u nich doma telefon.
Hned další den si jeli do Severních Čech pro miminko. Shodou okolností mělo miminko jméno, které by mu dali i oni. Další zázrak je, že se malý narodil ve stejné datum a ve stejnou hodinu a minutu, jako já. O Štědrém dnu 2008 již byli všichni spolu, doma, u vánočního stromku. Teta, strýc a Tomášek v jejich náruči.

Mám dojem, že k nám tehdy došla babička s pláčem dojetí a oznámila nám tuto zprávu a za chvilku se koulely slzy dojetí i mně.


O těch samých Vánocích jsem seděla se třídou v kině na filmu Hvězdný prach. Pamatuji si i to, co jsem měla na sobě, světlé rifle a červenou mikinu s kapucí, vlasy vlnité. Tehdy mi řekla kamarádka, že se líbím mé prozatím největší lásce F. Tak jsem si s ním o Vánocích 08 začala psát a o Silvestra jsme se dali dohromady.*

Vánoce jsou pro mě opravdu kouzelnou a už se těším na pláč dojetí u pohádek a romantických filmů. Včera už jsem si pobrečela u Sám doma 2. Ta závěrečná scéna maminky a Kevina u stromečku v New Yorku je prostě hezká!
Dnešek jsem strávila procházkou po vánoční Vídni, nákupech maličkostí pro mé milované, zbožňuji vůně, proto jsem mamince koupila medovou svíčku, babičce vanilkovou a pak další maličkosti pro ostatní. Den ve Vídni jsem si skutečně užila, dokonce jsem měla ve chvíli pocit, že se ke mně zase nastěhovalo moje dávné sebevědomí. Jo, když jsem stála v jednom z obchodů v Donaucentru v kabince před zrcadlem, v černo-červeném pornokorzetu, který mi nadzvedl už tak slušné proporce a zvýraznil boky a ploché břicho, no na rovinu, ojela bych se :D K tomu rozpuštěné vlasy a nohy, které se zdály být v zrcadle nějaké štíhlé.. Ach, neopouštěj mě aspoň na chvíli, sebevědomí moje. :/
Dalším velmi silným zážitkem pro mě bylo zapálení svíčky ve Stephansdomu, cítila jsem tu kouzelnou atmosféru..

Teď se již nechám unášet vůní vanilky, citronu, medu, zabalím se do deky a popláču si u filmů a budu se těšit na to neskutečné kouzlo, které bude snad v pátek ve vzduchu, všude kolem nás :)

Nothing.

17. prosince 2010 v 17:44 MY LIFE*
Nic, prostě na to nemám. Umyla jsem si vlasy, upravila jsem si je, vymyslela jsem si oblečení na večer - žluté tričko s tříčtvrtečním rukávem a s pěkným výstřihem, které mají na mě všichni rádi, ale je to na nic, protože nemám na to F. napsat, jestli by někam nezašel stejně jako minulý týden. Nemám na to. Napsala bych mu. Ale to jen kdybych byla tak zhruba milionkrát hezčí, jo. Jednoduše nemám tu sílu, rozkliknout si na facu chat, rozkliknout si jeho jméno na lištu a vyťukat ty slova na klávesnici. Nevím proč, ale prostě to nezvládnu.
Dneska je přitom asi poslední šance, protože pak už jsou Vánoce a Silvestr. Ale prostě to nedokážu. Kdyby mi za celý týden okomentoval jedinou věc na facu, tak bych napsala, protože bych věděla, že má zájem, ale protože neokomentoval nic, tak to krachlo.
Takže vlasy budu mít upravené jen tak na doma, zabalím se do deky, sednu si k televizi a budu se koukat na Prostřeno. Jo. A pak budu hrozně dlouho spát a doufat, že se probudím do lepších zítřků.
Sakra, vždyť tu jsou Vánoce! Es Weihnachtet! Tak kde je má dobrá nálada, mé naděje a mé očekávání?
Chci být lepší, abych se mu líbila a mohla si na něj troufnout. To, že jsem celý týden nevečeřela a jedla co nejmíň to šlo a ještě k tomu to občas vyzvracela, bylo uplně, ale uplně na nic, protože si teď stejně netroufnu nic.
Nevíte, jak se léčí sebevědomí v záporných hodnotách?

Užijte si víkend, já se z toho musím nějak dostat z těchto pitomých zkratů sebevědomí a pak už bude snad všechno zase fajn.

Love is all that I need and I found it there, in your heart :))

11. prosince 2010 v 16:02 MY LIFE*
Je mi hrozně krásně.

Světlo svíčky, piánko hudba francouzských písniček od Celine Dion, za oknem tma a chumelenice, kolem mě mé čerstvě šťastně zadané kamarádky a úžasná třídní učitelka. To, co jsem cítila ve vzduchu byla asi zamilovanost, sladké očekávání, přejícnost a spokojenost. Aneb naše přednášky ve školní knihovně na Dni otevřených dveří.
Když jsem vešla ven, cítila jsem ve vzduchu něco neskutečného. Něco neuvěřitelného. Snad to je blížící štěstí.



Má dobrá kamarádka N. je po roce zase s T., který na naší škole učí informatiku. Jsou nádherní. Navíc po roce. Má kamarádka Ch. chodí s mým kamarádem Š., který ji miluje již asi rok a teď je konečně s ní. Nic, není nemožné!

Mé nejoblíbenější zelené tričko, řetízek se znamením, řetízek s velkým třpytivým přívěškem I, můj nejoblíbenější černý svetr s výstřihem do véčka a mé nejoblíbenější černé kalhoty. K tomu moje bílé adidasky a má nová zimní bunda. Vlasy místy nakrepované, jinak rovné. Rozhodnutí, že pojedu do klubu do města, kde bydlí F. Smutek po odkazu F. na facebooku, na jehož jede koncert, znamenající nepřítomnost v klubu, kde budu já.
Obrovská diskokoule světelkující po černobílých zdech, mírný chlad, sezení na stylových červených gaučích s kamarádkama. Smutek, z toho, že tam není F.
Za asi půl hodiny F. ve dveřích :) Přivitání se mnou a nekonečné povídání. Písničky jako beautiful monster atd. Mazlení se s malinkou rukavičkou jeho brášky. Rozhodnutí, že pujdeme k němu domů na dýmku. Prostor, kde hraje na bicí, cihlové zdi a na zdi nápis kapely, kterou měl, když byl se mnou. Lahodná dýmka, smích, povídání. F. hrající mi na kytaru, poslouchání písniček jeho tehdejší kapely. Mé pokusy o hru na eletrickou kytaru, lichotka od F., že by mi to slušelo. Čím dál milejší a laskavější ton hlasu F., čím dál romantičtější atmosféra.
Cestou zpátky do klubu na sobě jeho šála a rukavice, ještě milejší a něžnější ton našich hlasů. Na závěr objímání a má cesta domů.

Jsem si jistá, že ON je ten, kdo ke mně patří, ON je druhá polovina mého srdce, ON je jediný člověk na světě, kterého jsem kdy milovala a ON je ten, s kterým bych moc chtěla být.* 

That' s OK now ;)

7. prosince 2010 v 23:16 MY LIFE*
Ten minulý článek byl v afektu, tak se omlouvám, jestli jsem způsobila rozruch. Ve skutečnosti to naštěstí není tak zlé, naopak, dostala jsem od osudu velikou šanci :) A to kvůli tomu, že ta holka, co byla s mým bývalým se vrátila ke svému klukovi, takže je opět zadaná. :) Juch!
Snad to tak vydrží a já teď budu muset svou šanci využít, když už jsem ji dostala a jsem za ni moc vděčná. Akorát bývalý to ještě neví, že je ona zadaná, protože na facu si to ještě nedala, tak snad si to tam dá.

Včera jsem byla vytočená, kvůli tomu jak se ona ke mně hnusně chová a protože mě fakt hrozně naštvala.

Mám novou dírku v uchu, čili 2 náušnice na jednom uchu, I like it :)

Zítra je den otevřených dveří na naší škole, tak se pěkně oháknu, upravím a snad při mojí přednášce o projektu Studenti čtou a píší noviny zapůsobím ;)

Miluju na životě to, že každý den přichází ráno a s ním nový den, začátek něčeho nového.

Jen jsem chtěla říct, že je zatím vše ok :)

Mějte se a děkuji za starost!*


Cause all of the stars, have faded away, just try not to worry, you' ll see them SOMEDAY..

6. prosince 2010 v 23:20 MY LIFE*
see them SOMEDAY
...jo, JEDNOU, je možná uvidím.
Ale v nejbližší době to nebude.
:(

Mikulášský víkend a Vídeň.

4. prosince 2010 v 23:35 MY LIFE*
Ráno byl zámek v našem městě v hrozně krásném zimním oparu. Ach. Když jsem na to koukla, přišlo mi to, jakobych se ocitla v třech oříškách pro Popelku :)
Do polární zimy jsem se vybavila silonkama, termoponožkama na lyžování, riflema, tričkem s krátkým, svetrem, šálou až přes nos, zimní bundou a dvojema rukavicema.
Cesta do Vídně amazing. Na zasněžených rakouských polích nebylo jediné porušené místečko, čisté pláně sněhu třpytící se na ranním slunci.
Pak už jen veliká zima, ale na druhou stranu zase krásná a pro mě oblíbená a kouzelná Vídeň. Jednou bych v tom chtěla moc chtěla žít, s nějakým krásným a bohatým chlapem a chodila bych s ním nakupovat do té ulice, kterou jsem dneska prošla zakleslá rukou do mamčiné, prohlížejíc si s pusou dokořán obchůdky jako Tiffany, Giorgo Armani, Louis Vitton.. A chci s ním mít krásné dítě se kterým se budeme procházet kouzelnýma uličkama Vídně.
Vánoční trhy úžasné též, procházení se s mamčou, r Weinachten Punch a famozní Milka donut :) Jo tahle část byla hrozně fajn. Pak už jen zima, únava, znechucení při další zastávce na nějaké expozici, která mě nezajímala. Nakonec cesta domů autobusem, opírání se hlavou o sedadlo předemnou, objímajíc batoh. Neskutečná únava a Undisclosed desires od Muse v uších.

Včera začal Mikulášský víkend, tak jsem teda nakonec se špatnou náladou byla vylákána mými přáteli ven a to se neodmítá, jsem ráda, že je mám :) Tak jsem se vzpamatovala, nakrepovala jsem si pár pramínků vlasů, po dlouhé době jsem si dala nátělník s provokujícím výstřihem a šla jsem. Venku hrozně hezky sněžilo. Když jsem došla, zjistila jsem, že tam je i P. Můj občasný milenec. Pořád mě přitahuje i když jsem si po jedněch narozeninách koncem října řekla, že tenkrát to s ním bylo naposled. Jenže když jsem viděla jeho plné rty a jeho temperament. Vr. Kámoš se mě ptal, jestli bych s P. nechtěla vztah na sex. Nevím. Asi jsem na to moc zamilovaná do jiného.

Pěkný zbytek víkendu.


Never give up..

3. prosince 2010 v 17:45 MY LIFE*
Dnes jsem měla jedinečnou šanci jet do města, kde bydlí F. na jednu akci. Mohla jsem konečně všechno změnit. A hlavně bych ho viděla, je mi po něm smutno. :( Jenomže protože je venku zima, tak se asi všici zbláznili nebo co a nikdo nechce jet.
Já už na to opravdu nemám sílu, ničí mě to každý den, pořád přemýšlet, co udělat.
Dnes je den, kdy mám opravdu chuť se na všechno vykašlat. Přijde mi, že nic nemá cenu, už mě to fakt nebaví. Chtěla jsem se aspoň odvážit a všechno změnit.
Dnes se mi nic nedaří, všichni jsou na mě zlí a nečeká mě nic pěkného :( Všechno je jen a jen horší.

Tohle všechno se musí změnit.

Dnes večer budu sedět u počítače, zoufat nad svojí situací, poslouchat pořád ty stejné songy a litovat, že jsem dnes nemohla jet.
Potom pujdu spát a budu doufat, že se něco změní, tak jako každý den. Jenomže to se asi nezmění. :(
Ráno se nevyspím a budu vstávat hodně brzo, protože jedu s babičkou a s dalšíma asi 20ti důchodci na výlet.

A k tomu na mě dneska fakt hnusně vyjela ta moje nepřítelkyně, navíc se mi zdá, že nespravedlivě. Každý je na mě dnes zlý, všichni na mě křičí a nebo jsou na mě protivní. :(

Mám chuť vzdát všecko. Nehledě na to, že mě kromě babičky a dědečka opravdu, ale opravdu nemá nikdo rád a to jakože fakt, všichni na mě jen hulákají a jsou na mě zlí. :/

Don' t let go, never give up, it' s such a wonderful life.*