When you believe..

21. prosince 2010 v 20:55 |  MY LIFE*
Miluju Vánoce.
Po přečtení tohoto článku si možná řeknete "Hahaha, naivita." Ale nějaká naivita a infantilnost jsou jen předsudky, je věc každého člověka, v co věří i v co doufá, má k tomu totiž určitý důvod.

Pro mě jsou Vánoce již 17 let obdobím zázraků, kouzel, štěstí, krásy, pohody atd atd.
(Pro ty, co už si již nyní stačili říct, jak jsem naivní...)
Můj strýc J. (40 let) a má teta O. (32 let) se, co si pamatuju - už od mého dětství snažili o to, aby měli miminko. Pamatuji si ty neustálé lékařské vyšetření, kontroly, spoustu financí, co do toho vložili, spoustu úsilí.. Byli z toho zničení. Jednoho dne tedy podali žádost o adopci dítětě. Několik let ale bez odezvy.
Až týden před Vánoci 2008 zazvonil u nich doma telefon.
Hned další den si jeli do Severních Čech pro miminko. Shodou okolností mělo miminko jméno, které by mu dali i oni. Další zázrak je, že se malý narodil ve stejné datum a ve stejnou hodinu a minutu, jako já. O Štědrém dnu 2008 již byli všichni spolu, doma, u vánočního stromku. Teta, strýc a Tomášek v jejich náruči.

Mám dojem, že k nám tehdy došla babička s pláčem dojetí a oznámila nám tuto zprávu a za chvilku se koulely slzy dojetí i mně.


O těch samých Vánocích jsem seděla se třídou v kině na filmu Hvězdný prach. Pamatuji si i to, co jsem měla na sobě, světlé rifle a červenou mikinu s kapucí, vlasy vlnité. Tehdy mi řekla kamarádka, že se líbím mé prozatím největší lásce F. Tak jsem si s ním o Vánocích 08 začala psát a o Silvestra jsme se dali dohromady.*

Vánoce jsou pro mě opravdu kouzelnou a už se těším na pláč dojetí u pohádek a romantických filmů. Včera už jsem si pobrečela u Sám doma 2. Ta závěrečná scéna maminky a Kevina u stromečku v New Yorku je prostě hezká!
Dnešek jsem strávila procházkou po vánoční Vídni, nákupech maličkostí pro mé milované, zbožňuji vůně, proto jsem mamince koupila medovou svíčku, babičce vanilkovou a pak další maličkosti pro ostatní. Den ve Vídni jsem si skutečně užila, dokonce jsem měla ve chvíli pocit, že se ke mně zase nastěhovalo moje dávné sebevědomí. Jo, když jsem stála v jednom z obchodů v Donaucentru v kabince před zrcadlem, v černo-červeném pornokorzetu, který mi nadzvedl už tak slušné proporce a zvýraznil boky a ploché břicho, no na rovinu, ojela bych se :D K tomu rozpuštěné vlasy a nohy, které se zdály být v zrcadle nějaké štíhlé.. Ach, neopouštěj mě aspoň na chvíli, sebevědomí moje. :/
Dalším velmi silným zážitkem pro mě bylo zapálení svíčky ve Stephansdomu, cítila jsem tu kouzelnou atmosféru..

Teď se již nechám unášet vůní vanilky, citronu, medu, zabalím se do deky a popláču si u filmů a budu se těšit na to neskutečné kouzlo, které bude snad v pátek ve vzduchu, všude kolem nás :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bylinka Bylinka | 22. prosince 2010 v 0:15 | Reagovat

Jo jo JO! Tahleta sebevědomá Ivuška, to je to pravé já, které se na nějakou chvíli vypařilo a díky bohu, že je zpět! :) No, jsem napnutá skoro víc, než ty, jak to dopadne, tak se pořádně snaž, ať se usmívám i při čtení dalšího článku:)
A nepřijde mi to naivní! Moc ti držím pěsti a doufám s tebou:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama