Leden 2011

Čas jít dál.

22. ledna 2011 v 2:50 MY LIFE*
Nepřišel.

Když jsem stála v mém novém tmavě modrém tričku před barem, svítily na mě zelené laserové světla a krčila jsem se v bolesti žaludku a byla tím pádem ještě menší jako s mými normálními 162 centimetry, tak za mnou přišel takový starší pán. Říká mi "Vy tu určitě čekáte na přítele?" Říkám "Ne, žádného nemám." a on "Mně je vás hrozně líto, jak tu stojíte a jste taková malá a všichni do vás vráží." Když tohle řekl, vytryskly mi slzy. Strašně jsem si toho člověka vážila za to, že přišel a povídal si se mnou, protože někdo, kdo tam měl být, tam nebyl.
A taky mi řekl, že když budu potřebovat pomoc, ať řeknu.
To byly další slzy pro F. Už jsem toho obětovala moc, zdá se mi.. Jsem vysílená z toho všeho, co jsem proto dělala a když vidím tohle pohrdání, končím.


Snad jsem pro to aspoň udělala vše, co bylo v mých silách.


JO A ZALOŽILA JSEM SI NOVÝ BLOG, PROTOŽE TADY SE NĚJAK NECÍTÍM BEZPEČNĚ, TAKŽE TI Z VÁS, KDO SE MNOU CHTĚJÍ JÍT DÁL, TAK MĚ PROSÍM KONTAKTUJTE BUĎ NA FACEBOOKU, NEBO KDEKOLI JINDE, SEM NOVOU ADRESU PSÁT NEBUDU. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ ;)

I never dream, that I' d meet somebody like you. I never dreamed, that I' d lose somebody like you..

21. ledna 2011 v 16:35 MY LIFE*
Přemýšlím. Co chci teď momentálně uplně nejvíc? Co je teď můj největší sen? Co by bylo pro mě uplně nejlepší? Na všechny otázky je stejná a jednoznačná odpověď.
A podle toho, jaké mám informace, by k tomuto cílu nemusela být tak daleká cesta.
Cítím se ale, jakobych měla svázané ruce, zalepenou pusu a byla připoutaná k židli. Kdyby šlo o kohokoli jiného, tak mu v pohodě dám pusu, v pohodě mu něco řekne, ale u NĚJ to jde opravdu těžko, jelikož se tím může vše pokazit.
Ale jak mi stále opakuje bratránek "Kdo nic neudělá, nic nezmění." :) A taky mi včera řekl, jestli F. okamžitě nenapíšu, tak mě vyliská. Napsala jsem mu teda, jestli se dnes uvidíme a on že tam dojde :) Tak snad.

Snad se mi rozvážou ruce, odpoutám se, nebudu už mít zalepenou pusu a pojedu si dnes večer splnit svůj největší sen.*


Ooojojojoooj ♫

19. ledna 2011 v 21:37 MY LIFE*
Toto je the best of song, wonderful, magical, mystical, beautiful ojojojoj! :D


Tančím si tu v pokoji na tenhle skvělý song ze zumby a je mi fájn.

A jinak. Nevím jak je to možné, ale z písemky z matiky i z fyziky, na které jsem se s učením naprosto, ale opravdu naprosto vykašlala jsem díky velké přízni štěstí dostala čtverku. Jo jasně, řeknete si, že to je katastrofa, ale já jsem silný humanista a ačkoli mám z ostatních předmětů v pohodě jedničky a dvojky, tak matika a fyzika jsou můj boj. Chtěla jsem ty poslední dvě slova napsat německy, ale nechme teď tyhle rádoby vtípky stranou.
Taky jsem dostala jedničku z angličtiny - konverzace po tom, co jsem povyprávěla celou historii naší školy díky znalostem z historického semináře, wué! Tento týden jsem měla opravdu víc štěstí, jako rozumu. Fakt že jo.
Taky vidím už docela velké výsledky v tom mojem několikaměsíčním boji s váhou. Skoro se až divím, su velmi spokojená. Nohy o hodně zpevněné, břicho ploché, viditelné lícní kosti na obličeji a přecejenom ta postava je líp vypracovaná, jak na sobě makám, mám radost :) Furt to ještě není dobrý, ale to zvládnu, budu bojovat dál! Protože já jak si něco usmyslím, tak to prostě mít budu, znáte mě.
Dnes už jsem to asi ale přehnala, protože jsem byla v posilovně a večer aj na zumbě a večeřela jsem jen půlku dalamánku, takže už mi bylo teda docela na omdlení.
A jde do tuhého. Pátek je jeden velký otazník, jisté je, že do klubu, kde bydlí F. pojedu. Teď jde ale o všechno, šance, že se vše změní tu snad je. Ale jak se znám, tak to zas nevyjde.
Jo a asi jste měly pravdu, slečny, že se F. začne snažit. ;) Nedokážu si jinak vysvětlit, proč by jinak včera olajkoval mou fotku na facebooku, která nebyla nově přidána a navíc on téměř nikdy nedává lajky k mým fotkám..

Friday, I' m in love!

Epic fail.

15. ledna 2011 v 23:14 MY LIFE*
To jsem to zas pokazila!
Su na sebe naštvaná.
Ve čtvrtek v noci mě napsal jeden kamarád F., se kterým má kapelu. Prvně mi řekl, že se o mně F. zmínil a pak jsme se asi do půl třetí do rána bavili. Chválil mi můj vzhled a tak. A pak se zeptal, jestli se nesejdem. 'Tak jsem prostě řekla, že jo, protože já neumím na tohle říkat ne a to je ta chyba.
Způsobilo to to, že on řekl F., že se se mnou baví. Což znamená má snížené šance u F. a tak celkově to znamená, že je všecko špatně.
Teď mě čeká těžký úkol - říct mu, že miluju F. Takto je to ostatně vždycky sakra. Kolika klukům už jsem takto za poslední dobu ublížila.
Na druhou stranu mám zas trošku větší sebevědomí, ale to je teď vedlejší.
Těch kluků už bylo tolik, za každé ublížení bych se vyliskala do bezvědomí. A protože Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, tak si teď určitě ani já nezasloužím lásku. Hrozně nerada těm klukům ubližuju. Ještě k tomu pochybuju, že budu mít ještě u F. šanci, po tom, co se dozvěděl, že si píšu s tím jeho kamarádem :(
V pátek je akce ve městě, kde bydlí F. a určitě tam chci jet. Chci aby se tam vše změnilo a rozhodně nebudu nesmělá. Jen jde o to, jestli budu mít ještě šanci po tomhle, sakra :(
I tak žiju teď tím, že za 6 dní je pátek. Snažím se co nejmíň jíst, chodím často do posilovny a taky na zumbu a trošku vidím výsledky :) Chci být v pátek nejlepší a nejatraktivnější a chci všechno změnit.
Teď musím dát vše do pořádku, napsat 2 pololetky z nejtěžších předmětů, zhubnout ještě nějaké to kilčo a pak už snad bude pátek!
I když bych se ani nedivila, kdyby to zas nevyšlo.

Snáď enom pár kroků mi zostává a budu u tvého okénka stát.

12. ledna 2011 v 22:43 MY LIFE*
Včera jsem se do dvou do rána zabývala historií, měli jsme umět do dějepisného semináře spoustu stránek dopodrobna. Nakonec ale jednička :)
Ráno jsem byla jak přejetá.
Ale v semináři ráno bylo všechno hrozně hezky zvláštní. Všichni byli takoví milí a přátelští. Sedla jsem si za mým nejlepším kamarádem E., protože jsme oba seděli sami. (Chodí s mojí kámoškou P., na Nový rok mi říkala, že E. trávil většinu Silvestrovského večera se mnou a ji přehlížel. Potom jsem si uvědomila, že když jsem s ním a ještě s kámošem z Hradce šla do hospůdky, tak to bylo hrozně fajn a v hospodě mě E. chytl kolem ramen a přitiskl si mě k sobě a já jsem se k němu prostě přitulila, nepřišlo mi to divný, když jsem byla tak opilá. Mrzelo mě to kvůli kámošce,no.) Od té doby je všechno zvláštní. Ani mě pořád škodolibě neprovokuje, jako vždycky předtím. Mluvíme spolu nějak vážněji a možná aj pěkněji. Dnes jsme se na sebe pořád usmívali a bylo to takový divný. Cítila jsem divné jiskření, ale hned jsem tu myšlenku vypustila z hlavy, je to asi nesmysl. A dal mi nějaký kapesník, který hrozně krásně voněl (byl tuším s vůni borovice, či co.) Dlouho jsem necítila tak pěknou vůni. Bylo to fakt divný, navíc se mi včera zdálo, že jsem se s E. líbala a byl to sakra živý sen. Ale pryč od tohoto tématu, když je to celé stejně určitě nesmysl. Ale mám toho kluka sakra ráda. Ještě si pamatuju, jak jsme spolu šli na horách na svah, on měl světle modro-šedou bundu a jak svítilo sluníčko na sníh tak mu hrozně pěkně zářili jeho modré oči a byla to taková pěkná chvilka prostě. A tečka už, nemá to smysl rozebírat.
Taky mě docela dost začal na fejsbučku komentovat a lajkovat chlapec, se kterým jsem něco měla po jeho maturitě, spolužák F. to je.. No jo, rozešel se se svojí holkou a asi si vzpoměl. Škoda, že si nevzpoměl dřív, teď je nejspíš pozdě. Na druhou stranu, život je rozmanitý a kdo ví, co nám připraví. A já se na to aj docela těším, na to, jak nakonec všecko bude.

Jo a dneska byla supr zumba, fakt jsem si ji užila! Musím na sobě teď fakt hrozně moc makat!

A zafúkané je hudební klenot, ta písnička má v sobě neskutečné emoce.

Babe, you lost me.

11. ledna 2011 v 14:05 MY LIFE*
Pochopila jsem jednu věc. A to je to, že některým lidem se člověk nezavděční ani kdyby se dočista roztrhl a udřel jako kůň.


She will be loved.

8. ledna 2011 v 15:34 MY LIFE*
Obarvila jsem si vlasy :) Ale ne celé, jen odrosty, protože to nechci mít o moc tmavší. Odrosty jsem si obarvila středně hnědou barvou, takže to mám teď takové hodně tmavě hnědé a su spokojená.
Dnes jsem jela s babičkou a dědou nakupovat, po dlouhé době jsem si konečně koupila nové rifle :) Mně se nikdy žádné nelíbily, protože jsem nespokojená se svojí postavou a nemohla jsem si nikdy nějaké ideální vybrat. Takže teď su moc ráda, že nějaké nové mám :) Nové oblečení a nová barva hodně přispívají k novým začátkům :)
Doposud tomu nemůžu uvěřit, ale školní rada mě zvolila šéfredaktorkou školního časopisu. Vůbec jsem to nečekala a jsem velice potěšena a dojatá, protože pracovat v této branži je můj sen. Samozřejmě v budoucnu ne ve školním časopise, ale někde se začít musí.
Taky jsem napsala dost dobře písemku z fyziky, co se to děje? :)
Četla jsem úžasný citát: STRACH PŘED PROBLÉMY, NEBYL JEŠTĚ NIKDY KLÍČEM K JEJICH ŘEŠENÍ.
Je to naprostá pravda, škoda, že já mám zatím akorát ten strach a proto nic radši neřeším. F. se mimojiné zmínil, že by byl rád, kdybych někdy dojela do toho klubu, který je v jeho městě. Tak jsem chtěla dnes, jenomže to zase nevyšlo, protože se mnou nikdo nechce jet! Už na to fakt nemám sílu, nikdy to nevyjde. Co mám tedy dělat? Už ho hrozně chci vidět, obejmout, poslouchat, jak mi něco povídá, dívat se mu do očí a rozplývat se nad jeho dokonalým úsměvem. To chci. Ale nemůžu to mít, když zas nikam nejedu. :(
Všichni mi říkají, ať už mu konečně napíšu. Napíšu, jestli by nezašel ven. Jenomže to je buď VŠECHNO nebo NIC. Jestliže řekne ne, tak já si asi něco udělám, můj život nebude mít smysl, on je můj smysl. Všichni mi říkají, že všechno nasvědčuje tomu, že ne neřekne, ale já to i přesto nedokážu. Nemám na to.


Is our secret safe tonight?

5. ledna 2011 v 23:01 MY LIFE*
Jsem šťastná.

Viděla jsem úžasný film, jmenuje se Hráči se smrtí, je to už starší, rok 1990 a hraje tam Julie Roberts a Kiefer Sutherland. Určitě se podívejte já jsem byla po dlouhé době zas z nějakého filmu naprosto unešená.
Taky doufám, že nebude platit rčení Jak na Nový rok, tak po celý rok. Jelikož jsem celou sobotu strávila sezením u počítače se zatnutými pěstmi, pokaždé když se mi zvedl žaludek jakobych celý den jela na horské dráze a následná konverzace se záchodovou mísou taky žádná slast.
Zítra si možná nabarvím vlasy, protože už mi to hrozně odrůstá, což způsobuje, že mám tříbarevnou hlavu.

Včera jsem začla mít při usínání ucpané dutiny, kašlala jsem a měla jsem trochu ucpaný noc, trochu mi aj přišlo, že mám horečku. Ráno jsem s těžkostí vstala, nemohla jsem polykat a bolela mě hlava. Cítila jsem se hrozně vyčerpaně a taky docela nemocně. Ale vzhledem k tomu, že odpoledne je zumba, tak jsem se rozhodla, že pujdu do školy a budu dělat, že jsem naprosto fit, abych mohla jít i na zumbu. Ve škole jsem měla zimnici a bolela mě hlava, ale dostala jsem ibalgin a pak bylo všecko v pohodě. Na zumbu jsem šla i s bolestí hlavy a hrozně jsem si to užila! Musela jsem jít, protože na sobě musím hrozně makat, musím mít krásnou postavu a líbit se F. ať to stojí, co to stojí. A krása zadarmo není.
Na zumbě jsem se odreagovala, vydivočila a moc jsem si ten tanec užila :)

A před chvilkou jsem se dozvěděla, že o mně F. řekl, že jsem se mu vždy líbila a líbím čím dál víc.*


Co když se mi to nezdá a má o mě vážně zájem? Co když nevypadám zas tak příšerně, jak si myslím?
A co když se mi to jen zdá a taky vypadám opravdu tak, jak si myslím?

Silváč

2. ledna 2011 v 1:01 MY LIFE*
Co se týče včerejšího Silvestru..

Byla jsem domluvená s jedním kamarádem, který ke mně chová dost velké sympatie, ale už v minulosti jsem mu jasně vysvětlila, že u mě šanci bohužel nemá, že mě zaveze na místo konání naší Silvestrovské oslavy.
Byli jsme domluvení tak, že pro mě přijede o čtvrt na osum. Já jsem dost nervozní, když se něco nedodrží, takže jsem byla čím dál víc nervozní, už kvůli tomu, že na půlnoc jsem chtěla jít domů, takže jsem měla na oslavu s přáteli jen málo času.
Když jsem v té zimě čekala a malé drzé děti vedle mě házely petardy a smály se mému znepokojení, tak mi najednou bylo zase smutno, smutno, že nic není jako o Silvestru před dvěma lety. Chtělo se mi hrozně brečet, ale jelikož jsem v něčem dost barbínka, tak jsem si nechtěla zkazit líčení, na kterém jsem si dala záležet :D
Potom teda dojel, nakonec až v devět, neměla jsem sílu to řešit, prostě jsem nasedla do auta, pozdravila ho a pak mlčela.
Ve sklípku mi šlo jen o to, abych se teda aspoň opila, když už tam budu jen chvilku a tolik jsem za to zaplatila. Opila jsem se rychleji, než jsem čekala, nevím, co to se mnou je. Zašli jsme i na trávu, takže se mi udělalo opravdu hodně zle. Jelikož nejsem žádná blbka, tak jakmile jsem ucítila, že je mi nevolno, tak jsem šla ven, do míst, kde mě nikdo neuvidí, no.. a prostě jsem se poblila :D Překvapilo mě, že za mnou došel kámošky kluk Milan, můj kamarád se kterým jsme měli teď nějaké spory a vyříkali jsme si to a byl na mě moc hodný a ták.
Na půlnoc jsem odjela domů připít si s našima na nový rok, na nové šance, nové zážitky a na nové dny :)
Po půlnoci pro mě zas přijel ten kámoš a zas jsem odjela do sklípku, bylo mi čím dál víc špatně. Protože už se tam nic nedělo, tak jsme s mým nejlepším kamarádem a s kámošem který je z Čech šli do naší oblíbené hospody, což bylo přes celé město. V hospodě jsem potkala mého milence z diskotéky, fotbalistu P. Je hrozně sladký a přitom atraktivní. Provokovali jsme se a bylo to fajn. Můj nejlepší kámoš E. mě chytl kolem ramen a seděli jsme blízko sebe a dnes mi bylo vyčteno jeho přítelkyní, že byl pořád se mnou atd, tak nevím, vůbec jsem si to neuvědomila..

Takže Silvestr naprosto nezajímavý s velkou nevolností, ale věřím a doufám v to, že rok 2O11 bude krásný :) 

Hudební článek pro Báru :)

1. ledna 2011 v 19:27 MUSIC*
Slečna Bára mě požádala, abych sem dala své oblíbené písničky, takže tady to je ;)